Marie Šestáková (narozena 1951 v Lounech) pochází z rodiny známého hudebního skladatele Zdeňka Šestáka. Po ukončení LŠU, kde se věnovala hře na klavír, a roční přípravě u svého otce zaměřené k hudebně-teoretickým předmětům a základům varhanní hry byla přijata roku 1967 na pražskou konzervatoř do varhanní třídy prof. dr. Josefa Kubáně. Po absolutóriu v roce 1973 pokračovala ve studiu na Akademii múzických umění, kde byla posluchačkou doc. Milana Šlechty. Na základě úspěšného studia na AMU byla vybrána jako stipendistka Ministerstva školství ČSR k postgraduálnímu studiu na Hochschule für Musik Franz Liszt ve Výmaru, které absolvovala v letech 1977 až 1979 u prof. Rainera Böhme. Studia v NDR uzavřela koncertem v Drážďanech na proslulých Silbermannových varhanách v Hofkirche. Marie Šestáková má za sebou poměrně bohatou koncertní činnost, oceňovanou hudební veřejností i odbornou kritikou. Při svých zahraničních vystoupeních - koncertovala v SSSR, Finsku a NDR - propaguje úspěšně starší i soudobou českou varhanní tvorbu. Na domácí půdě patří k jejím největším úspěchům vystoupení na festivalu Pražské jaro v roce 1984, kde v premiéře uvedla varhanní cyklus L. Sluky Cesty. Tuto skladbu také později nahrála na desku Pantonu. V Čs rozhlase existuje řada jejích nahrávek staré české varhanní hudby ( Zach, Brixi, Seger, K.B. Kopřiva) představila se i v Čs televizi v pořadu Hudba z Klementina. Kromě sólistické činnosti spolupracuje jako varhanice i cembalistka s Pražským komorním orchestrem bez dirigenta (mj. společné vystoupení na PJ 1985), Symfonickým orchestrem Čs rozhlasu, se souborem Virtuosi di Praga a je členkou Pachtovy komorní harmonie. Do této oblasti patří i její účast při realizaci supraphonské nahrávky 5deskového kompletu Hudba citolibských mistrů 18. století díl . 2.